Mrazivé Drážďany
28.01.2010 | | Přečteno: 2795x

Asi sadistické sklony nebo co vytáhli mě, zapřísáhlou cibulu (rozumějtě 4 a více vrstev hader na sobě), na výlet do Drážďan v -8°C.

Začalo to v pátek 22. ledna 2010 sledováním vláčku R 440 na internetu. Celou cestu z Košic až do Mostů u Jablunkova jsem ho měl pod drobnohledem. Pak jsem se musel již vydat na autobus, protože nejsu zas takovej sadista abych šel na nádr pěšky v takové zimě...

Dorazil jsem na nádr hodinu a půl před odjezdem. No prolezl jsem ho celé snad 10x a zapařil jsem aj automaty . Když už se konečně dobelhal Excelsior do Olomouce, začala konečně zábava. Nastoupili jsme jako jediní do posledního vagonu a nacpali se do lůžkového kupéčka. Po pár minutách, kdy jsme si přehazovali právo vybrat si kdo bude nahoře a kdo dole, jsem tedy zalehl dolu (z bezpečnostních, resp. tonážních důvodů) a bylo...

Bylo kolem 6 hodiny, když jsme se probrali a jali se zkulturnit... No nebudu to rozpitvávat, po cca 2 přestupech a zastávce v Děčínské Bille jsme se ocitli na německém území a ťapkali jsme k vláčku S1. Něco podobnýho jako Elefant, ale hezčí .

Za další hodinku jsme stanuli v Drážďanech. Jako první zaujalo Johánnka ICE a mě hned na to Desiro. Dalším krokem bylo najít automat na jízdenky. Ten jsem našel, sic zklamanej, že asi nežere karty, jak ten vídeňskej, ale se zjíštěním, že žere papírové, jsem se vydal k bankomatu.

Pár kliku sem, par tam a už jsem držel v jedné ruce lístek a v druhé kovové eura . A začal lov! Dovolte abych Vám představil ten největší exemplář .

O něco menším exemplářem jsme se vydali do ElbeParku utratit eura. Jo německý obchoďáky jsou hezký, jen jeden obchod s elektrem je tam velkej jak cca českej hypermarket a to tam těch obchodů maj alespoň 15 na každém ze 3 pater... . Nu koupil jsem si v KaufMarku (Kauflandu) něco na zub a něco na doma. Ale abych nepředbíhal, tož velkej je obchoďák dost, ale záchody tam maj vtipný, v celém kolosu jedny, bez navigace a za prachy .

Ale abych tedy povídal i o něčem jiném, tak z obchoďáku jsme si to namířili k památkám, ty jsme ofotili a adie na nádr. Musím ještě podotknout, že v tamním kostele a že to byl macek, maj větší teplo jak já doma , jů mě se pomalu ani pryč nechtělo. Jsem jim tam za to alespoň nechal pár centu.

Na nádru jsem si koupil pizzu. Říkám: "Hawai" (tomu musí rozumět), dám ji přesně 2,2€ a čekám, že dostanu pizzu. A ona na mě cosi německy . Tak jsem vypleštil oči a pokrčil ramena (sic to asi přes těch 5 vrstev nebylo vidět). Pak jsem se od Johanna dozvěděl, že prej se ptala jestli ju ohřát...

Na další zastávce v infocentru si Johánnek čmajzl jízdní řád z Drážďan a já si o kus dál koupil pohlednice (až doma jsem litoval, že jsem neposlal SMSku pro získání poštovní známky, jak jsem si přečetl na pytlíku od pohledu).

A pak už jen cesta na zpět, zpoždění o 15 minut při přestupu z DB na ČD, ujetý navazující osobák a neuvěřitelně rychlý rychlík R 789, který přijel o minutu dřív do Prahy a mi tak kupodivu stihli Śíravu .

Nakonec ještě chrupanec v kupéčku a automaty v olmiku na nádru, ale to Vás asi moc zajímat nebude, tak se rači podívejte na fotečky .