LMBC Lanškroun 2010
05.09.2010 | | Přečteno: 2338x

Po roce jsem opět vyrazil do Lanškrouna na závody. Měl jsem velkorysý plán zajet vlakem i s kolem do České Třebové, od tam na kole do Lanškrouna a po závodě na kole do Olomouce... Aj druhé světlo na kolo jsem si koupil, bo jsem předpokládal, že dojedu domů za tmy.

Ovšem počasí mě očividně nemá rádo: napřed půl týdne před závodama durch sralo (takže leckteré cesty by určitě nebyli nejkonzistenčnější) a k tomu se rtuť na teploměru zhoupla pod magickou 15ku (což je teplota nad kterou jsem ochoten vytáhnout kolo...).

Vyrazil jsem tedy vlakem. Ovšem i zde stála cesta za velký kulový. Jedinou příjemnou věcí byla snad cena jízdenky, kde se mi povedlo zakoupit díky zpáteční zákaznické slevě jízdenku za 136Kč, což je dokonce levnější jak SONE+ pro Os a Sp a jel jsem rychlíkem . Zbytek cesty už ovšem stál za...: Napřed se do prázdného kupé, jenž jsem obsadil jako první, nacpali jakýsi ukecaní turisti, jenž si samozřejmě otevřeli okno... v tom dešti, který započal již na nástupišti, to bylo vysoce příjemné . Posléze se usilovně rozpršelo a já zrovna musel vylézt z vlaku ven. Dojel jsem do Lanškrouna a tam na silnici a chodníkách potok... Pro mé botičky s dírou v podrážce jak dělané (takhle si meterologové představují půl mililitru vody). Než jsem došel na naměstí čvachtalo mi to v botách jak Česílkovi . O následujících kilometrech do Albrechtic se zmiňovat už nemusím...

V Albrechticích jsem zasedl do Country šenku (či jak se to jmenovalo), objednal klobásu z grilu a kofolu. Než jsem stíhl napsat SMSku byla klobása na stole. Tak tomu říká fofr .

Moje další kroky vedli k trati, po bahenní koupeli mích děravých botiček jsem se uvelebil nad zatáčkou v úseku 2 a započal fotit.

Po první závodní jízdě ještě relativně za sucha, bo během ni přestalo pršet a asfalt oschnul, jsem se vydal dom... Ale počasí jako by to tušilo a tak než jsem se dostal z Albrechtic asfalt už opět plaval a na mě čekalo pár kilometru řekou... Když jsem došel do Lanškrouna čvachtalo mi už v obou botách, nohavice byli o pár kilo těžší, batoh plaval a jediný relativně suchý byl foťák a noťas...

Chtěl jsem si dát pauzu v přístřešku na autobusové zastávce, ano to je to místo, kde zákon zakazuje kouřit. No hádejte co mě od tam vyhnalo? Pokračoval jsem tudíž dál. Na náměstí jsem našel podloubí. Ufff, odložil jsem noťas, batoh, deštník a zakouslo první ze tří rohlíků... Byl jsem asi tak ve 2/3 prvního rohlíku co přilezla jakási baba, odložila deštník a zapálila si... Kurva! To to máte v té lebeni fak tak vyhulený nebo co, že si musíte v každém úkrytu před bouří zapálit? Ona by vám ta cigareta pod deštníkem nehořela nebo co? Mor na Vás! Nic no, sbalil jsem se a pokračoval dál... Aby nebylo paradoxu málo v momentě kdy jsem dorazil na vlakáč a zalezl do čekárny přestalo pršet a vylezlo slunko .

A to by bylo asi vše . Jen bych ještě zmínil tu svou kancelář co jsem si na hodinu zřídil na Rudoltickém nádraží .

Edit 10. 9. 2010:
A ještě učiníme zadost oficialitám, tady je tiskovka .