A tak nastal den D 18. září léta páně 2014 a já se konečně zase po letech vydal opékat špekáčky.
Uhodila 14tá hodina a já stál připravený na Českobratrské ulici a Johann nikde. Trvalo hodnou čtvrthodinku než se vykodrcal z práce a pak jsme konečně vyrazili. Počasí nás ale nemělo rádo a tak foukal silný protivítr .
A aby toho nebylo málo neměli mě rádi ani v SŽDC, neb ledva jsem měl vlakový přejezd v dohledu začal bimbat, z cca 5 přejetých přejezdů jsem na 4 chytl vlak.
No dojeli jsme k tíženému cíli, zahrada v Tršicích a začal Johann dělat čest své přezdívce "Čmajda"! Napřed opakovaně zakopl o tyčku v betonu, jenž obsahuje háček a zachytávaj se s ní vrata garáže, tyčka je mimochodem oranžová . No to by nebylo nic divného, taky jsem ju už párkrát nakopl, ale já měl maximálně modřinu, on díru v noze a krve jak z vo... ehm bejka . No a aby toho nebylo málo, při napichování špekáčku na vidlici si napíchnul prst . A do třetice všeho dobrého při lámání suché větve se strefil do onoho místa . Čest jeho přezdívce!
Ale dost sadismu a pojďme se rači pokochat pohledem na špekáček!
Zmiňoval jsem se o protivětru, no ten samozřejmě ustal ledva jsme přijeli do Tršic, teda až chvilku potom, napřed mi zfoukával oheň, ale ledva jsem tomu pomohl benzínem tak se na to vyprdl a nefoukal už ani cestou zpět. Jelo se o poznání líp. Docela jsem litoval, že jsem při výjezdu z Tršic nevytáhnul foťák, neboť na obzoru, resp. horizontu se nádherně tyčilo rudé sluníčko, prostě obrázek jak malovaný.
A když jsme takhle dojeli už za šera do Bystřice myslel jsem, že budu vraždit! "Jediná" přístupová cesta, značená cyklostezka uzavřená a na ní si ňácí típci práškovali beton, či co? Kurňa a kdo má v té potmě hledat objízdné trasy? No nakonec se mi to povedlo objet po polňačce kolem Makra, ale fakt zabit je málo a kdybych nebyl po takové dobré večeři snad bych to aj udělal . (Kecka jeden .)