Viva Venezia 2014
06.08.2014 | | Přečteno: 1606x

Stejně jako před 3 roky jsem se vydal i letos na výlet do Benátek. Tentokrát jsem to ale pojal jako dárek k sestřiným narozeninám .

Byl pátek 1. srpna půl sedmé večer, když jsem zaparkoval svou modrou rumunku na parkovišti "U letadla" . Po ňákých 25 minutách se na parkoviště přikodrcal i Mercedes Travego cestovky JV-TOUR a my jsme se jali nastupovat.

Posádka autobusu po rozjezdu hlásila obligátní větu: "...připoutejte se, kdo nebude připoutaný platí si při policejní kontrole pokutu sám...", což jsme okomentovali: "to mě víc zajímá můj život, než ňáká pokuta, rád bych zůstal v sedadle až se někde překotíme...". A tím bych chtěl apelovat i na ostatní cestující v autobuse s pásy... Opravdu Vám stojí za to se nepřipoutat a až se autobus převrátí být jediní co zemřou?

No nic pojďme zpět k výletu . První mezipřistání bylo v Mikulově. Zde nám oznámili, že kdo potřebuje na WC tak se nachází v motorestu a je za 10Kč... No po chvilce jsme konstatovali napravo WC za 10Kč, nalevo WC zadarmo (rozuměj keře podél ňáké užitkové cesty ).

Proběhlo ještě pár zastávek a stanuli jsme v přístavu Punta Sabbioni. Zde jsme dostali jízdenky na loď a vydali se na půlhodinkovou plavbu po Benátek. Zde jsem prvně zaregistroval spoluzájezdníka co si sebou vzal minimálně 11" tablet a fotil s ním... No nezlobte se na mě, ale to je dle mě vysloveně prasárna! Nejen, že kvalita fotek z tabletu musí být mizerná, ale když před sebou máváte takovou hovadskou deskou, tak vypadáte jako, no prostě divně .



Vystoupili jsme u Hotelu Gabrieli a vydali se prolézat Benátky. Poučen z předešlého výletu jsem tentokrát měl sebou 3l tekutiny a vysloveně se vsákla. Zatímco sestra poslouchala výklad průvodkyně, já fotil jako o život, neb tento výklad už jsem si poslechl při prvním pokusu, že . Prošli jsme hafo pidi uliček, přešli jsme hafo mostků až jsme se ocitli u Ponte di Rialto. Po menši pauze jsme se opět probludili k dalšímu mostu a to sice k Akademickému. Zde jsme domokraticky rozhodli, že budeme pokračovat ještě dál a to sice k chámu "Santa Maria della Salute". Musím uznat, že je to vskutku hezký kostelíček a zde jsem utratil své první euro a zapálil jsem si za něj svíčku .

A opět jsme vyrazili obejít půlku Benátek aby jsme se dostali na náměstí sv. Marka, jenž bylo pár metrů od nás, jenže přes moře .



Když jsme dorazili na náměstí dostali jsme zhruba na hodinu rozchod a tak jsme se jali prošmejdit nabítku trhovců. A nebyl bych to já, kdybych se nezaměřil na kšiltovky. Po chvilce hledání byla moje a moje peněženka o 5€ lehčí. No uznejte dobrá cen, ne? 150Kč, to je levnější jak leckterá u nás .

Nastala 13 hodina o pomalu jsme opustili Benátky. Zhruba za hodinku jsme se ovšem ocitli v Lido di Jesolo, kdežto pokračovala nákupní horečka. Zatímco já jsem si koupil zmrzlinu, panečku ta byla a 2l vody. Ségra to brala tak nějak klasicky žensky, šátek a tričko (to si teda nakonec nekoupila) a nakonec ještě aj míchačku . No po vychladnutí nákupní horečky se ségra šla osolit a já se uvelebil ve stínu na lavičce... Plán na příští pokus: lopata, kýbl, škrabky a postavím si formulu .

No a to už by bylo asi všechno, cestu autobusem do Olomouce už snad popisovat nemusím, ne? Sic není ani co, neb narozdíl od tý cesty tam jsem dokonce i já vytuhnul .

A když jsem se probudil nad ránem v Mikulově...